fbpx

ZASLOUŽÍM SI LÁSKU

Aneb, když jsem začala věřit, že i já mohu být zadaná, zasloužím si lásku, existuje i muž pro mne…

Celou tu dobu po rozvodu jsem byla plná nedůvěry, co se týká mužů. Nevěřila jsem, že existuje muž, který by mohl být věrný, pravdomluvný a chtěl by plnohodnotný vztah. Zanevřela jsem nad všemi muži, „jsou přece všichni stejní.“. Byla jsem poznamenaná ze svého manželství, kdy mi můj bývalý manžel několikrát, vědomě a cíleně lhal a obelhával. Žila jsem 14 let s někým, kdo mi hodně ublížil.

Toto vše se odrazilo vůči ostatním mužům. Také moje sebevědomí bylo nízké a na bodě mrazu. Moji kluci byli malý a moje hláška zněla: „kdo by mě asi tak chtěl s dvěma dětma“. Nemluvila jsem o sobě vůbec hezky a pozitivně. Všichni mne v podstatě posuzovali podle vzhledu. Navenek pěkná žena, ale uvnitř na kousky rozbitá. Smiřovala jsem se s málem. Vyhovovalo mi, když jsem byla v roli milenky, ale proč?

Protože jsem se bála vztahu, že mi opět někdo ublíží, zklame, podvede. Ale přitom moje srdce prahlo po lásce. Jak to, že se mi pořád opakovalo, že jsem narážela na chlapy, kteří lhali a podváděli? Pokaždé tam bylo u toho muže nějaké ALE. Tato otázka se mi honila hlavou neustále. Sama pro sebe jsem si řekla, co s tím mohu dělat, to zůstanu jako vážně sama, nebo v roli milenky, té druhé? To přeci není nic pro mne, to já přece nechci. Ať jdou takový muži ode mne hodně daleko, ať se ani ke mne nepřibližují. 

A ejhle, netrvalo to dlouho a přišla mně odpověď, která zněla „Začni u sebe, změň svoje chování. Můžeš mít to, po čem tvoje srdce touží.“ Nechápala jsem, co mám dělat, jak začít, proč u sebe, co mám změnit. Došlo mi, že je to opravdu mnou. Neměla jsem se dostatečně ráda, nevážila si své hodnoty, přijímala jsem málo, byly to lekce, které mě dovedly až tam, že jsem se nad sebou zamyslela a hledala příčiny u sebe. Pochopila jsem. Odpovědi mi přicházely jedna za druhou. Priorita číslo jedna byla, vůbec nereaguj na muže, kteří jsou zadaní. Ti s Tebou prostě nebudou, tečka. Smiř se s tím, že budeš i bez sexu.  Buď sama sebou, jdi si za tím, po čem toužíš. 

Pracovala jsem na sobě, byla jsem několikrát na meditaci, které byly pro mne opravdu mega silné. Co jsem prožívala, bylo až neuvěřitelné. Krůček po krůčku jsem začala věřit, že existuje muž pro mě, že určitě tady po světě někde běhá. Otočila jsem myšlení vůči mužům. Nejsou přece všichni „šmejdi“. Jsou i věrní a kteří na sobě pracují, jsou takový a takový. Když jsem šla po ulici, dívala jsem se mužům do očí, usmívala se a byla jsem hodně překvapená, že muži reagují, dívají se jinak. Neklopila jsem oči do země. Začalo mě to bavit.

Napsala jsem si pro sebe seznam, jakého muže vlastně vůbec chci, vlastnosti, které by měl mít a zároveň, co mohu nabídnout já. Během tohoto období mě život i zkoušel, poslal mně muže, který byl zadaný. S úsměvem jsem se pousmála a toho muže odmítla, řekla si, „Ty nejsi ten, který má být po mém boku, jsi zadaný.“.  Uf. Byla jsem na sebe pyšná. Vypustila jsem, kde a kdy toho svého nastávajícího muže potkám,  jak bude vypadat. Myslela jsem především na sebe. Dala se na první místo. Pamatuji si, že jsem kamarádce po telefonu řekla: „věřím, že letos budu zadaná, on existuje“. 

Jednoho dne se to stalo, nečekaně a neplánovaně. Přišel za mnou kolega do kanceláře a bavili jsme se o životě. V ten den jsem měla narozeniny. Bylo mi úžasných čtyřicet. Mluvil o svém kamarádovi a povídal, že je rozvedený, že je sám. Nevím, co mě to napadlo, ale moje reakce byla taková, že jsem ho požádala, aby mi ukázal fotku. Když jsem viděla fotku dotyčného muže, cítila jsem, že se culím. Podívala jsem se na kolegu a řekla jsem mu: „No tak mu dej moje telefonní číslo, udělej dobrý skutek, on je sám, já jsem sama“. Smála jsem se u toho. Nebránil se tomu a řekl mi, že mu číslo na mě dá. Kolega odešel a upřímně jsem to vypustila. Nelpěla jsem vůbec na tom, jestli se dotyčný muž ozve. 

Druhý den mi přišla zpráva, uf… od něj. Napsal mi, že dostal na mě telefon a že bychom se mohli sejít, dát si kávu. Souhlasila jsem. V tomto období jsem měla bolavé období s mamkou, a tak jsem nebyla úplně v pohodě. Ale když jsem ho viděla, seděli jsme a já měla odejít za mamkou do nemocnice, vůbec se mi nechtělo od něj jít pryč. Nabídl, že bychom se mohli sejít znova. Usmála jsem se a souhlasila. Těšila jsem se na něj. Šli jsme na rande, na výlet. Komunikace fungovala úplně super. Dny plynuly a my se scházeli.

Když jsem si položila otázku, co to má být, co ten chlap je vůbec zač, se kterým se scházím. Odpověď mně přišla hodně rychle. To je on, je nezadaný, v podstatě jsem u něho nevnímala a necítila žádné ale, žádné pochyby. Ba naopak. Toužila jsem ho vidět zas a zas…. Čas plyne a my jsme spolu. Tvoříme pár a já můžu již nahlas říct: „Ano, jsem zadaná, mám po svém boku muže, partnera a jmenuje se Alan“.

Vnímám, jak mi proudí úžasná energie tělem, v bříšku mi šimrá a culím se, kdyby mi bylo šestnáct. Jsem zamilovaná. Ač byť nevím, jak dlouho náš vztah bude dlouho trvat, ale jedno vím jistě. Tohoto chlapa nepustím, toho si budu vážit a hýčkat, a přesto zůstanu sama sebou. Cítím se s ním krásně, je to oboustranné a věřím, že když naši lásku budeme opečovávat a hýčkat, nikdy nezemře, a to i přesto, že mohou přijít bouřky a chvíle, kdy nemusejí být příjemné, věřím, že přesto přejdeme a bude spolu dál, dokud budeme oba chtít.

Co tím, chci říct??? Že skutečně čemu věříme, věnujeme myšlenky a energii, tak existuje, a to si také do svého života přitáhneme. Vše se děje z určitého důvodu. Prožívám krásné období, zažívám něco, co jsem dlouho nezažila. Tenhle muž přebil úplně vše, co kdysi bylo. Je to upřímná láska…. A protože jsem věřila, že si zasloužím to nejlepší, Alan se v mém životě objevil. Děkuju za něj 😊

Jana Štrymplová

Mamina samozivitelka může vše, co chce, když si to dovolí....
Kdyz na sobě začne pracovat a krůček po krucku jde za tím, co chce...
LVICE BOJOVNICE....

1 názor na “ZASLOUŽÍM SI LÁSKU”

  1. Krásný článek Jani💕 a hlavně od čistého srdce 💕. A je to opravdu tak – v čem jsme přesvědčeni, na co myslíme to i přitáhujeme💕
    Kdyz na prezentace o koncepce zdraví jsem říkala, že nejdůležitější je psychologie a že opravdu to jak se dnes máme je to na co jsme mysleli před několika dny, týdny, měsíce tak jedna paní se snažila protestovat.. prý to není pravda přece nechtěla být chudá a nemocná 🤔 ale když jsme to probírali tak většinu času ona se opravdu bála zůstat bez peněz, bála se onemocnět. A ten náš mozek nebi řekněme vesmír neumi odlišit to co chceme od toho co nechceme, on reaguje na ti na co víc myslíme ti nám i posila✈️. Mám velkou radost Jani, že ses toho uvědomila a včas si to nesprávné myšlení zastavila 💕. A teď bude pořad líp a líp💕

Diskuze

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *